V naší liberální demokracii má Vláda České republiky, jako vrcholný orgán výkonné moci v ČR, značnou moc nad občany. Ohledně zahraniční politiky a stavu ekonomiky země má však moc minimální. Jak je to možné?
Vláda omezuje šíření dezinformací. Vláda nařizuje dodržování protiepidemických opatření a pod. Takto je vytvářeno zdání, že Vláda je mocná instituce. Nicméně, Vláda ovládá jen občany, nevládne státu. Pokud totiž není suverénní stát, nelze ani státu vládnout.
Suverenitu lze dobře zachytit českým termínem ‚svrchovanost‘. Svrchovanost představuje princip ‚ze shora‘ – ‚z vrchu‘. Klasicky je takto přisuzovaná plná suverenita pouze Bohu, protože je nejvyšší. Na druhém místě by měl být stát. Stát by měl být takto ustanoven ‚z vrchu‘. Tedy stát by měl odpovídat lidské přirozenosti. Stát není instituce, která by byla daná libovolnou dohodou lidských jedinců. Jde o instituci, která na rozdíl od jednotlivce nebo rodiny zajišťuje přežití a reprodukci. Dále tato instituce prostředkuje kvalitní život v souladu s lidskou přirozeností. Zde se jedná především o otázky svobody a spravedlnosti.
Moderní pojetí státu je jiné. Stěžejním ústavním principem demokratického státu je svrchovanost lidu, zásada, podle níž je lid zdrojem veškeré státní moci. Už od osmnáctého století se objevují teorie, podle kterých je stát pouze konstruktem svobodného společenství. Svobodní jedinci se sešli, aby na základě dohody ustanovili společnou instituci, ve které vládnou přímo (referendum) nebo zprostředkovaně (zastupitelské orgány včetně vlády).
Konflikt obou pojetí je zřejmý. Klasické pojetí nalézá stát jako přirozenou jednotku soužití ustanovenou ‚ze shora‘, ve které jsou předem rozděleny role jednotlivých účastníků. Liberálové tvrdí, že stát je ustanoven ‚ze zdola‘. Jediným suverénem je takto svobodný jedinec. Plody liberálně demokratických omylů sklízíme dnes v plné míře.
Suverénní stát je principiálně v konfliktu se suverenitou lidu. A zde se láme chleba. Iluzorní suverenita lidu zničila přirozenou jednotku soužití, kterou představuje stát. A ani lid bez státu nemůže být suverénní. Proto dochází k tyranii ze strany občanských vůdců na pozadí rozpadu státu.
Náš stát byl zničen. Suverénní stát má své atributy (obrana, vlastnictví, územní stabilita-hranice, stabilita občanů-v evropských podmínkách se jedná o národní státy, atd.). Nejsme suverénní stát! Když občany nechrání stát, jsou vydáni na pospas vlkům. Bez přirozené jednotky soužití, kterou představuje stát, přichází destrukce a postupný zánik. Tak je to zařízeno. Jde o přirozený proces.
Třeba kecy naší Vlády o ovlivňování cen energií jsou zcela mimo mísu. Naše vláda nemá stát, ale jen podrobené občany. O ničem nerozhoduje. Energetika je ovládaná sítí korporací. Nic nám nepatří. Nad ničím tedy nemá ani Vláda ČR moc. Nacházíme se uprostřed destruktivních procesů. ‚Suverénní lid‘ potřebuje suverénní stát. Jakékoli výsledky voleb jsou k smíchu, pokud se nerealizují uvnitř suverénního státu.
Současný konflikt s Ruskou federací mimo jiné představuje střet koncepcí státu. Liberalizovaný západ státy vědomě likviduje. Bohatá civilizace vzešlá mimo jiné z klasického pojetí státu upadá. Slaboučká RF představuje tvrdý oříšek. Poradí si vlády západních ‚států‘ se svým protivníkem? Těžko říct. Západní vlády totiž nevládnou státům, ale jen zdebilizovaným občanům. I kdyby západní ‚státy‘ vyšly z konfliktu náhodou vítězně, stejně nemají před sebou dlouhou budoucnost. Brzy zaniknou i se svými občany.
(Extrémy se rády přitahují. Proti liberální destrukci státu povstal v minulosti režim Benita Mussoliniho. Šlo o extrémní zaměření na státní suverenitu. Nicméně, situace je tak zoufalá, že pokud Západ nezanikne, budeme se kontaktovat s podobnou extrémní reakcí. Na obrázku Mussolini zdraví římským pozdravem. Antický Řím představoval silný neliberální stát ).
